Ruská politika, označovaná také jako kremelská politika podle sídla ruské vlády, se stala již několik měsíců před začátkem ruské invaze na Ukrajinu a z ní vycházející války tématem plnícím takřka každodenně přední stránky novin.

Politická situace a činy vlády Ruské federace ovšem budí mezinárodní pozornost již mnoho let. Expanzivní politika je Rusku vlastní a jakkoliv lze zkoušet omlouvat některé z ruských válek v 90. letech a zdůrazňovat různé úhly pohledu, nejpozději od rusko-gruzínské války v roce 2008 již nelze pochybovat o jednoznačně agresivních a expanzivních cílech ruské politiky.

Ani válka na Ukrajině nezačala roku 2022 z čistého nebe, ale trvá již roky se táhnoucím konfliktem, který započal roku 2014 protiprávní anexí Krymu a jednostranným vyhlášením takřka nikým neuznaných loutkových republik na Donbase.

Problematická je i ruská vnitropolitická situace. Rusko je dlouhodobě označováno na nesvobodnou zemi dle mezinárodních indexů, ve které je i násilně omezována svoboda slova, a to nejen v souvislosti s válkou proti Ukrajině. Dlouhodobě v zemi také nefunguje institut svobodných voleb a výsledky jsou dopředu dané.

Během let předcházejících invazi na Ukrajinu se mnoho českých poslanců ke kremelské politice vyjadřovalo.

Jasný jestřábí postoj proti Ruské federaci prokazuje premiér Petr Fiala. Po začátku ruské invaze na Ukrajinu se tento přístup projevil jeho cestou do Kyjeva a masivní humanitární a vojenskou podporou Ukrajiny, ale Fiala ho zastával dlouhodobě i jako poslanec, včetně jasného odsouzení anexe Krymu.

Pevnou a nesmlouvavou pozici vůči Rusku dlouhodobě zastává i bývalý poslanec a současný ministr zahraničí Jan Lipavský. Opakovaně se v minulých letech v konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou vyjadřoval kriticky proti Rusku a jeho sympatizantům v ČR, bojoval za tvrdé sankce kvůli okupaci Krymu a kritizoval české státní představitele za legitimizaci ruského režimu.

Důraznou a dlouhodobou kritičkou vnitrostátní i mezinárodní politiky Ruské federace je ministryně Helena Langšádlová, která spoluzaložila platformu Přátelé svobodného Ruska. Hlasitě podporuje protiputinovskou opozici a jasně odsuzuje roky trvající ruskou agresi proti Ukrajině, především anexi Krymského poloostrova. Jednoznačně označuje Rusko za mezinárodního agresora a varuje před jakoukoliv spoluprací se státem, který chápe jako nepřátelský.

Předseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Marek Ženíšek je jedním z nejčastějších kritiků politiky Ruské federace mezi poslanci. Tu považuje za nereformovatelnou hrozbu, dokud bude prezident Vladimír Putin u moci, protože kremelský vládce je programově agresivní v mezinárodní politice a proto vyzývá Evropu k aktivní obraně. Zároveň je výrazným podpůrcem Ukrajiny, kterou označuje za oběť ruské agrese již od roku 2008. Obzvláště pak odsuzuje anexi Krymu, vznik neuznaných republik na Donbasu a volá po tvrdých sankcích.

Místopředseda KDU-ČSL Jan Bartošek dlouhodobě kritizuje zahraniční politiku Ruska a hovoří o jeho zločinech. Zároveň kritizuje ruskou agresi vůči Ukrajině a specificky kritizoval podporu Doněcku ze strany KSČM a paramilitárních organizací.

Poslanci ODS Stanislav Blaha a Eva Decroix se oba dlouhodobě vymezují proti politice Kremlu jak na domácí, tak mezinárodní půdě. Stanislav Blaha nejen varuje před informační válkou, kterou proti ČR vede Rusko, ale také upozorňuje na proruské a zájmy ČR poškozující kroky kremelských sympatizantů na politické scéně. Eva Decroix se vyjadřuje proti porušování lidských práv v Rusku a oba poslanci se ještě před začátkem únorové invaze jednoznačně zasazovali o podporu Ukrajině, jejíž obranu chápou jako český národní zájem.

Ruská neúcta k lidským právům a tvrdé prosazování politiky jedné strany jsou cílem četné kritiky ze strany pirátské poslankyně Olgy Richterové. Zároveň však poukazuje i na problematické ruské aktivity v zahraničí, specificky ruský podíl na brexitu.

Proti kremelské snaze o devastaci občanské společnosti se vymezuje i předseda STAN a ministr Vít Rakušan. Jeho hlavním tématem je ovšem dlouhodobé upozorňování na agresivní zahraniční tendence Ruské federace, a především na kroky, které mohou přímo ohrožovat bezpečnost České republiky.

Za TOP 09 se proti Ruské federaci a především jejímu porušování lidských práv a likvidaci opozice vyjadřují předsedkyně Markéta Pekarová Adamová a poslanec Michal Kučera, jenž jsou autory otevřeného dopisu ruskému velvyslanci v ČR, ve kterém požadují propuštění politických vězňů. Oba zároveň pevně stojí za Ukrajinou v rusko-ukrajinském konfliktu a volají po co nejtvrdších sankcích, aby se alespoň částečně zamezilo ruské agresivní zahraniční politice.

Poslanec a zakladatel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček stojí roky jasně na straně Ukrajiny proti ruské agresi a tvrdě odsuzuje Rusko za imperialismus. V rámci své podpory navštívil v roce 2021 kontaktní body Ukrajiny a okupovaného Krymu a spolehlivě se vyjadřuje proti snahám o proruský historický revisionismus. 

Po debaklu KSČM ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021 se hlavním zastáncem a obhájcem politiky Kremlu stalo hnutí SPD. Nejvýraznějšími podporovateli byli poslanci Jaroslav Bašta, Radim Fiala a předseda hnutí Tomio Okamura.

Předseda SPD Tomio Okamura podporuje politiku Kremlu dlouhodobě, na půdě Poslanecké sněmovny dokonce zaštítil propagandistický seminář „Mýty o Rusku“. Podporuje také ruskou anexi Krymského poloostrova, Ukrajince označuje za nacisty a zfalšované referendum o připojení poloostrova k Rusku přirovnal ke vzniku Československa.

Radim Fiala obdivuje přímo ruského prezidenta Vladimíra Putina, praktikuje proruský historický revisionismus, bojuje za udržování co nejlepších vztahů s Ruskou federací a sám aktivně rozvíjel spolupráci na parlamentní úrovni cestou do Moskvy.

Všeobecné relativizaci ruské politiky, kterou i sám podporuje návštěvou ruské ambasády, se zabývá poslanec Jaroslav Bašta. Své názory se neštítí šířit ani na ruské armádní televizi Zvezda.