Pro média

Analytici Bezpečnostního centra Evropské hodnoty v rámci projektu Atlas vlivu došli ke zjištění, že celkem 25 politiků svým celkovým jednáním ve sledovaném období od roku 2014 po současnost spíše napomohlo šíření vlivu Ruska a 28 politiků stejně tak v případě vlivu Číny. Opačného výsledku, tedy jednání spíše proti šíření vlivu těchto zemí, pak dosáhlo 150 politiků v případě Ruska a 49 v případě Číny.
31 politiků nebylo v rámci boje proti šíření ruského vlivu aktivních a 129 nebylo aktivních v rámci boje proti šíření čínského vlivu, tzn. nefigurují výrazně v žádných kauzách a zároveň se neúčastnili důležitých hlasování týkajících se vlivu Ruska a Číny.

V kompletním součtu dosáhla nejlepšího výsledku strana Piráti, jejíž členové se v průměru ve sledovaném období nejvíce vymezovali proti působení ruského i čínského vlivu. Naopak nejhorší bilanci má strana SPD, protože její poslanci jednali ve prospěch ruského, ale i čínského vlivu, ze všech parlamentních stran nejvíce.

Mezi politiky, kteří nejvíce napomáhají šíření ruského se tak zařadili právě poslanci SPD - Tomio Okamura, Jaroslav Foldyna a Radim Fiala, kteří dominují i v šíření vlivu čínského, kde však nejhorší hodnocení získal Radek Vondráček z hnutí ANO.

Naopak, mezi nejvýraznější politiky, kteří systematicky brání ruskému a čínskému vlivu, patří Helena Langšádlová a Markéta Pekarová Adamová z TOP 09 a dále Jan Lipavský ze strany Piráti a Petr Fiala z ODS.

 

Politici, kteří nejvíce napomáhají šíření ruského vlivu

Tomio Okamura, SPD

Radim Fiala, SPD

Jaroslav Foldyna, SPD

 

Politici, kteří nejvíce napomáhají šíření čínského vlivu

Radek Vondráček, ANO

Radim Fiala, SPD

Tomio Okamura, SPD

 

Politici, kteří nejvíce bojují proti šíření ruského vlivu

Jan Lipavský, Piráti

Petr Fiala, ODS

Helena Langšádlová, TOP 09


Politici, kteří nejvíce bojují proti šíření čínského vlivu

Helena Langšádlová, TOP 09

Jan Lipavský, Piráti

Markéta Pekarová Adamová, TOP 09

 



Jak si vedly jednotlivé strany?

Pro média

Vybrané kauzy s početnými vazby na hodnocené politiky

Tendr na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany

Veřejná podpora vojenské pomoci Ukrajině

Členství v Meziparlamentní skupině ČR-Čína a její aktivity


Sedm zásadních trendů, které odhalují, jak politici reagují na vliv východních autoritářů

Výsledky naší analýzy odkryly ohledně chování politiků i celých stran ve sledované oblasti řadu pozoruhodných trendů, které by informovaným voličům neměly uniknout.

1) Putin je pro české politiky zajímavější než Si Ťin-pching

Bezpečnostní hrozba přicházející ze strany Ruska je v české veřejné debatě akcentována výrazněji než plíživé nebezpečí z Číny. Výrazný podíl na tom samozřejmě má ruská ilegální anexe Krymu v roce 2014, odhalení informace o účasti důstojníků ruské vojenské rozvědky GRU na výbuchu ve Vrběticích, a zejména únorová invaze v Ukrajině. Počet kauz a událostí spojených s působením Číny, které tak výrazně rezonovaly v českém veřejném prostoru, je vedle toho minimální. Z posledních let lze například hovořit o cestě předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan. I z toho důvodu je Rusko a jeho nepřátelský vliv tématem diskuzí a hlasování v Poslanecké sněmovně (od roku 2014 do září 2022 na 42 relevantních hlasování) oproti Číně (ve stejném období 10 hlasování) výrazně častěji. Tato skutečnost může představovat do budoucna významné riziko, protože reálný vývoj hrozby je dle výročních zpráv zpravodajských služeb západních států právě opačný – v objemu i ambicích vlivových operací pro nadcházející roky Peking nad Moskvou jasně vítězí. 

2) Veřejný tlak na odsouzení ruské vojenské agrese proti Ukrajině dostihl i tradiční sněmovní spojence Kremlu, avšak ne natrvalo

Ačkoliv nemalá řada poslanců za SPD dlouhodobě projevuje prokremelské názory, veřejný tlak vzniklý hned po ruském vojenském napadení Ukrajiny donutil i tyto politiky změnit aspoň na pár měsíců jejich kabát. Nejvíce se tento trend projevil při sněmovních hlasování týkajících se Ruska a jeho zájmů, při kterých se do té doby téměř vždy zamítavě či zdrženlivě hlasující poslanci SPD (včetně kauzy Vrbětice) najednou rozhodli zcela jednotně hlasovat pro a vypomoci tak jednoznačnému odsouzení ruské agrese Poslaneckou sněmovnou. 

Toto chování vyjádřené zejména prostřednictvím souhlasného hlasování v záležitostech týkajících se Ruska a jeho zájmů (např. souhlas s opuštěním dvou postsovětských bank) vydrželo poslancům SPD až do začátku září, kdy Poslanecká sněmovna hlasovala o vstupu Švédska a Finska do NATO. Až na světlou výjimku Jaroslava Bašty, kterého si SPD vybrala za svého prezidentského kandidáta, se totiž poslanecký klub SPD právě tehdy rozhodl vrátit do tradičních proruských pozic a ve věci posílení severního křídla Severoatlantické aliance hlasovat buď zdrženlivě, nebo přímo odmítavě. 

Podobný trend ve změně hlasování v záležitostech týkajících se Ruska lze sledovat i u valné většiny poslanců za hnutí ANO, ovšem už po odhalení ruské viny na výbuchu muničních skladů ve Vrběticích v dubnu 2021. Jakkoliv se nedá říct, že by většina poslanců ANO chtěla záměrně napomáhat Kremlu, řada z nich se v  hlasování týkajících se Ruska rozhodla až do vrbětické kauzy hlasovat zdrženlivě, čímž nicméně často napomohla k nepřijetí stanovisek či zákonů, jež by představovaly obranu proti kremelskému vlivu. Až veřejné rozkrytí ruského podílu na výbuchu muničních skladů pomohlo téměř celému poslaneckému klubu začít hlasovat proti ruským zájmům. Zbytek se pak přidal po ruské únorové invazi. 

3) Boj s ruským a čínským vlivem berou dlouhodobě vážně pouze současné vládní strany

Přestože Bezpečnostní informační služba před vlivem Ruska i Číny explicitně varuje více než dekádu, ze současných parlamentních stran lze snahu o potlačení těchto vlivů vidět jen u stran současné vládní koalice. A to hned od námi hodnoceného roku 2014, kdy míra působení ruského a čínského vlivu významně narostla (v případě Pirátů od roku 2017, kdy se dostali poprvé do Sněmovny). 

Nejlépe si ve snaze omezit působení ruského a čínského vlivu vedla z vládních stran TOP 09 a Piráti, jež se nikdy do žádné z ruských nebo čínských kauz nepřipletli, jednoznačně hlasovali proti jejich zájmům a z vlastní iniciativy přišli s opatřeními, která měla za cíl vliv Kremlu a Komunistické strany Číny omezit, a to například dlouhodobou snahou o zavedení Stálé komise pro hybridní hrozby nebo navržení a prosazení české verze tzv. Magnitského zákona, který umožní sankcionovat představitele Ruska a Číny porušující lidská práva.

Velmi dobře si vedli i poslanci za KDU-ČSL a STAN, u nichž šlo zaznamenat jen minimální angažování v kauzách, v rámci nichž napomohli šíření cizího vlivu. V těchto jednotlivých případech se jednalo o politiky, kteří i v minulosti zastávali exekutivní funkce.  Poslanci za KDU-ČSL byli od roku 2014 do roku 2017 součástí vlády Bohuslava Sobotky, která prosazovala rozvoj česko-čínských vztahů a Marian Jurečka se tak v Číně potkávals komunistickými pohlaváry.  STAN má zase dlouhodobě silné postavení ve vedení krajů a poslanec Josef Bernard (STAN) tak z pozice hejtmana Plzeňského kraje přijímal reprezentanty Čínské lidové republiky a politickou záštitou jim otevíral dveře do akademické i podnikatelské sféry, kterých Čína často zneužívá za účelem špionáže.

4) Komunistická strana Číny může mít v Poslanecké sněmovně pohodlnou ústavní většinu

Jak naznačuje už trend č. 1, téma čínského vlivu nemá v Poslanecké sněmovně zdaleka takovou popularitu jako vliv Kremlu, ke kterému se minimálně prostřednictvím hlasování vyjádřil každý poslanec. Na druhé straně k Číně vyjádřilo jasně svůj postoj méně než 80 poslanců, z nichž hned 28 se přinejmenším v minulosti přiklonilo na stranu jejích zájmů. 

Komunistická strana Číny by tak s malou nadsázkou mohla na svou stranu získat více než 120 dosud nevyhraněných poslanců a kontrolovat tak skrze pomyslnou ústavní většinu budoucí směřování ČR. Vzhledem k rostoucí moci Číny představuje tento trend do budoucna výraznou potenciální hrozbu, neboť v současnosti nelze odhadnout, jak by se tito poslanci postavili k výraznějšímu tlaku a vlivovým operacím z její strany. 

Jedním z důvodů vysvětlujících tuto nevyhraněnost vůči Pekingu může být fakt, že čtyři z pěti stran současné vládnoucí pětikoalice mají řadu nově zvolených poslanců, kteří byli dříve aktivní například pouze na lokální úrovni, kde se jim záležitosti týkající se Číny a jejího vlivu z podstaty jejich tehdejšího zaměření vyhýbaly.

5) Několik čínských vazeb ODS kazí jinak téměř čistou reputaci pětikoalice

Jakkoliv může výše popsaná nevyhraněnost poslanců vůči Číně, která se z nemalé části týká i vládní pětikoalice, představovat do budoucna problém, v současnosti má většina vládních poslanců v záležitosti čínského vlivu čistý štít. Tedy buď veřejně vystupují a hlasují proti jejím zájmům, nebo jsou neangažovaní a o Číně se nikdy veřejně nevyjadřovali ani s ní nijak nepřišli do styku.

Nejvíce výjimek je nicméně v ODS, která má sice pouze dva poslance, jejichž stupnice vlivu ukazuje jejich angažování ve prospěch Číny (Jan SkopečekRudolf Salvetr), celkově však do čínských kauz bylo zapojeno výrazně více občanskodemokratických poslanců. Jejich aktivity ve prospěch Číny nicméně nebyly natolik závažné nebo je tito poslanci vyvážili jinými aktivitami, které naopak čínský vliv v ČR potlačovaly.

Jde například o premiéra Petra Fialu a ministra financí Zbyňka Stanjuru, kteří se zastávali Jana Skopečka poté, co v Poslanecké sněmovně organizoval pročínský seminář za pomoci agentury pověřené skupinou PPF, aby v ČR vylepšovala obraz Číny. Jak Fiala, tak Stanjura se nicméně později proti čínskému vlivu několikrát vymezili.

Do budoucna je každopádně důležité, aby si tento trend uvědomilo celé vedení strany a více tlačilo na jednotlivé členy, aby zaujímali stejně principiální postoj ke všem autoritářským režimům. Tolerance k čínským podvratným aktivitám by se jinak mohla stávat normou.

6) Káží vodu a pijí víno: Hlasování některých poslanců neodpovídá jejich jednání mimo Sněmovnu a televizní kamery

Jak ukázala analýza Atlasu vlivu, veřejné hlasování není v případě některých poslanců zejména z řad SPD a ANO spolehlivým indikátorem demonstrujícím jejich vztah k Rusku nebo Číně. Tito poslanci tak sice v mnohých případech hlasují proti zájmům Moskvy a Pekingu nebo se těchto hlasování přinejmenším zdrží, mimo televizní kamery a pozornost veřejnosti se ale angažují výrazně jinak. 

Jde například o předsedu SPD Tomia Okamuru, který svým hlasováním několikrát hlasoval proti zájmům Číny v ČR, nicméně zároveň byl zapojen do několika kauz spojených s čínským zájmem vstoupit do kritické infrastruktury ČR (jaderná elektrárna Dukovany), z nichž jasně vyplývá, na jaké straně Okamura stojí. S rekordním počtem čínských kauz je spojen i bývalý předseda Poslanecké sněmovny za ANO Radek Vondráček, který dokonce v záležitosti šíření čínského vlivu dopadl mezi poslanci nejhůř. Jeho hlasování ve Sněmovně tomu přitom úplně neodpovídá.

Zde se proto nabízí vysvětlení, že hlasování ve Sněmovně, která jsou veřejná a kde je volba každého konkrétního člena parlamentu dohledatelná, přimějí i poslance s pozitivním vztahem k Pekingu či Moskvě spíše hlasovat proti vlivu cizích mocností, zatímco pokud poslanci necítí tlak na vlastní veřejnou odpovědnost, mají pak větší tendence napomáhat ruským nebo čínským zájmům. To poukazuje na nutnost větší pozornosti a hlubší transparentnosti vůči chování politiků i mimo parlament.

7) Sněmovní příznivci Ruska a Číny se rekrutují z meziparlamentních skupin přátelství

Mezi nejvíce paradoxní trendy patří pravděpodobně fakt, že Poslanecká sněmovna si skrze své meziparlamentní skupiny produkuje spojence Ruska a Číny mezi svými poslanci do jisté míry sama. Téměř všichni poslanci, kteří se do jedné nebo druhé jmenované skupiny zapojili, totiž dříve či později nějakým způsobem Rusku, respektive Číně pomohli. 

V mnohých případech samozřejmě nelze odhadnout, jak blízko členové-poslanci už k Moskvě nebo Pekingu měli, je nicméně evidentní, že tyto skupiny určitě zprostředkovaly příležitosti se k těmto režimům dostat a začít napomáhat jejich zájmům. Jak prozradily výpovědi dnes již bývalých poslanců za KSČM, kteří se v těchto dvou skupinách hojně sdružovali, její členové se organizovaně setkávají s členy diplomatického sboru těchto zemí, mezi nimiž přitom bývají i rozvědčíci. 

Typický může být tento trend „rekrutace“ pro poslance ANO, kteří jsou často v mezinárodních otázkách nevyhranění a své názory nedávají příliš najevo. Poslankyně Monika Oborná se k Rusku za 5 let ve funkci poslankyně k Rusku vyjádřila pouze prostřednictvím svého hlasování, které, jak ukázal předchozí trend, není vždy směrodatné. Poté, co se v roce 2017 zapojila do meziparlamentní skupiny přátel Ruska, se nicméně v říjnu 2019 rozhodla spolu se třemi dalšími poslanci vydat do Petrohradu, aby se setkala s manažery Rosatomu. Ten tehdy velmi významně usiloval o zakázku na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany, k čemuž mu tehdy vládnoucí ANO velmi významně a dlouhodobě pomáhalo. 

Podobný trend lze vysledovat i u poslance za ANO Karla Raise, který své postoje k Rusku nebo k Číně nedává veřejně příliš najevo, nicméně po zapojení do obou skupin podnikl Rais cestu jak do Moskvy, tak do Pekingu a za svého asistenta si vybral Jiřího Nestávala, který má na oba režimy úzké vazby. 

Ve obou skupinách se samozřejmě shromažďují i dlouhodobí veřejní podporovatelé Ruska a Číny, jako Jaroslav Foldyna nebo Radim Fiala. Právě ti pak mohou napomáhat se sbližováním nově příchozích a často nevyhraněných poslanců s představiteli těchto autoritářských režimů, neboť na ně mají dlouhodobé kontakty. 

Po ruské únorové invazi v Ukrajině si toto riziko a nebezpečný potenciál meziparlamentní skupiny přátel Ruska nejspíš uvědomil i vedoucí Stálé delegace do Meziparlamentní unie Viktor Vojtko (STAN) a tato skupina tak v letošním volebním období přinejmenším oficiálně neexistuje. Ta čínská nicméně ano a nadále tak představuje riziko.

Doporučení pro budoucnost:

  1. V zájmu ČR a její bezpečnosti je, aby se do budoucna více poslanců ohledně svého postoje k autoritářským státům projevovalo transparentněji a hlasitěji.

  2. Atlas vlivu je instrument vytvořený také pro usnadnění rozhodování občanů při volbách a měl by tak být i používán, jelikož nabízí užitečné informace o jednotlivých kandidátech budoucích voleb v oblasti bezpečnosti ČR.

  3. Je důležité, aby vedení jednotlivých politických stran více působilo na své členy, aby byli rozhodnější a hlasitější zejména ve svém postoji vůči Číně.

  4. Výsledky našeho výzkumu zdůraznily potřebu další investigace ohledně kauz a neveřejných aktivit politiků v oblasti čínského a ruského vlivu.

  5. Média by měla více využívat svého impaktu a informovat o těchto aktivitách pravidelněji, protože silný veřejný tlak má obecně pozitivní dopad na chování politiků.

  6. Orgány Poslanecké sněmovny by měly více dohlížet na aktivity meziparlamentních skupin přátel, zejména Číny (a v případě obnovení existence i Ruska) a dalších autoritářských států, neboť tyto skupiny mohou sloužit ke zprostředkování nebezpečných vlivových aktivit těchto států.

  7. Orgány Poslanecké sněmovny by měly vyžadovat větší transparentnost k jednotlivým zahraničním cestám poslanců do zahraničí, zejména do autoritářských zemí. Poslanci, kteří se rozhodnou těchto cest zúčastnit, by měli jasně deklarovat záměr a program svých cest a po svém návratu uvést, zda případně došlo v programu k nějakým změnám. V současné době je v mnohých případech jen velmi těžko dohledatelné, zda k plánovaným cestám došlo a jaký byl jejich záměr i program.