Holding Agrofert, kteří patří bývalému premiérovi Andreji Babišovi, respektive ho ještě za dob, kdy byl ministrem financí, Babiš převedl do svěřeneckých fondů, se od roku 2018 potýká s dluhy u čínských bank.

Důvodů, proč se Babišův Agrofert obrátil na asijské banky je více, dle názorů odborníků je především o kombinaci faktu, že tyto banky nemusí mít dobrý přehled o byznysu firmy ani tuzemské politické situaci a nemusí dostatečně kvalitně vyhodnotit kreditní riziko. Babišův střet zájmů je významné politické riziko, které mohou asijské banky podcenit a které u evropských institucí mohlo přispět k reklasifikaci některých půjček z dlouhodobých na krátkodobé.

Pro Agrofert se tak asijské banky staly zajímavou alternativou, ale především pro dvě z největších čínských státních bank se stal strategickou investicí ve výši 1,5 miliardy korun samotný Agrofert.

Čína, která obě banky spravuje, se dlouhodobě zajímá o oblasti chemického průmyslu, potravinářství a zemědělství, jež považuje za zásadní pro získávání moci a vlivu v Evropě. Agrofert tyto oblasti perfektně spojuje. Krom toho je však pro čínské investory zajímavý i samotný Andrej Babiš, obzvláště v době, kdy byl premiérem. Peking totiž potřebuje, aby většina představitelů Evropské unie byla vůči Číně vstřícná a dokázala převážit kritické hlasy, které se vymezují vůči jejímu porušování lidských práv, či upozorňují na špionážní aktivity.

Postoje Andreje Babiše vůči Číně je proto třeba vnímat v rámci jejich vztahu věřitele a dlužníka. Příkladem mohou být jeho výpady a vymezování se proti cestě předsedy Senátu Jaroslava Kubery na Tchaj-wan i pozdější kritika schopností a zahraničně politického významu jeho nástupce Miloše Vystrčila, který se plánovanou cestu k nevoli Číny i některých tuzemských představitelů rozhodl absolvovat.